Správný výpočet zatížení sněhem a větrem

Stabilita a statika vyžadují přesné projektování

Každé upevnění je tak dobré, jak je dobré jeho projektování. Patří k tomu také zohlednění všech zatížení, kterým bude konstrukce v dané aplikaci vystavena. Pro venkovní použití se přitom často nesprávně dimenzují nebo zcela opomíjejí faktory sněhu a větru. Důsledky: utržené solární panely, zdeformované venkovní komíny nebo prokluzující vzduchovody – a s tím spojené obrovské (finanční) škody.

Princip působení větru a sněhu

Konkrétní účinek zatížení sněhem a větrem na stavební konstrukci a další na ní instalované konstrukce, který je třeba při projektování zohlednit, závisí zejména na třech faktorech:

  • umístění,
  • výška terénu
  • a výška stavby.

Zatížení sněhem a větrem obecně působí jako plošné zatížení. Zatímco zatížení sněhem působí svisle dolů ve směru gravitace, u zatížení větrem se obvykle předpokládá, že působí rovnoběžně s rovným povrchem. V úvahu je třeba vzít také tlak větru, tj. přetlak na návětrné straně a podtlak na závětrné straně.

Ovlivňující faktory a stanovení vnějšího zatížení

A. Zóny zatížení větrem a sněhem

Norma DIN EN 1991 (Eurokód 1) uvádí všechny ovlivňující faktory pro navrhování pozemních a inženýrských staveb. V národních přílohách jsou zohledněny regionální, hlavní vlivy faktorů polohy a výšky terénu. Norma DIN EN 1991-1-3 tak pro Německo definuje čtyři větrné zóny, přičemž zatížení větrem od zóny 1 po zónu 4 narůstá. Norma DIN EN 1991-1-4 pak rozlišuje pět zón zatížení sněhem: Zóna 1, 1a, 2, 2a a 3. Intenzita zatížení sněhem se rovněž zvyšuje od zóny 1 po zónu 3.

B. Kategorie terénu

Rozdíly v topografii různých lokalit jsou zohledněny jejich zařazením do kategorií terénu, které jsou rovněž definovány v Eurokódu 1.

Předpoklady zatížení pro výše uvedené zóny a kategorie dané normy lze použít ke stanovení odpovídajících součinitelů síly a tlaku, tj. vnějších zatížení, na upevňované konstrukční prvky pro konkrétní umístění konstrukce.

Kombinace zatížení

Omezení se na prostý součet očekávaných zatížení od větru a sněhu a zatížení hmotností by vedlo k nereálnému předpokladu zatížení. Proto se stanovená vnější zatížení a zatížení hmotností konstrukce kombinují se zahrnutím dílčích součinitelů spolehlivosti a kombinačních součinitelů. Metodu upravuje Eurokód 3 (DIN EN 1993-1-1). Konstrukční návrh musí odpovídat výsledným kombinacím zatěžovacích stavů z hlediska únosnosti a stability. Eventuálně nutná opatření pro zatížení konstrukce lze rovněž odvodit matematicky.

Tip – odkaz 

Oblasti zatížení sněhem, větrem a zemětřesením podle německého Institutu pro pozemní stavitelství (DIBt)

Příklady konstrukcí pro různé zatěžovací stavy

U identické konstrukce musí být v různých lokalitách zahrnuty zcela odlišné předpoklady zatížení, jak ukazuje naše tabulka pro příklad konstrukce upevnění vzduchovodu.

Za stejných mezních podmínek lze pro instalaci vzduchovodu ve Stuttgartu použít díky celkově nižšímu zatížení profil s nižší nosností než v Rostocku.

Ilustrační konstrukční výkresy počítají pro Rostock (obr. vlevo) u vzduchovodu s MPR-profilem 41/82/2,0 jako H-profilem, zatímco pro Stuttgart (obr. vpravo) je dostatečný MPR-profil 41/62/2,5.

Kromě toho je dodatečná hmotnost pro stabilitu při použití ve Stuttgartu přibližně o 50 % nižší.


Lokalita 1
Lokalita 2
Město
RostockStuttgart
Větrná zóna
31
Sněhová zóna
32

Rychlost větru

27,5 m/s (99km/h)

22,5 m/s (81km/h)
Tlak větru
0,47 kN/m²0,39 kN/m²
Tlak sněhu
1,1 kN/m²
0,85 kN/m²
Srovnávací konstrukce
obr. vlevoobr. vpravo

Závěr

Co se týče zatížení sněhem a větrem, lze stabilitu a statickou bezpečnost konstrukce zaručit pouze na základě detailního a komplexního projektování. Dobrý návrh má vliv i na hospodárnost konstrukce: díky přesnému projektování lze předejít škodám zmíněným v úvodu v důsledku přetížených konstrukcí v aplikacích i následnému nákladnému vyztužení příliš slabé konstrukce.

Potřebujete pro svůj projekt technickou podporu?