Stanovení rosného bodu

Tři tipy, jak se vyhnout korozi způsobené kondenzátem

    Každý zná kondenzaci v podobě orosené sklenice se studeným nápojem. Tento fyzikální efekt je založen na schopnosti vzduchu v závislosti na teplotě absorbovat a zadržovat více či méně vodní páry. Teplý vzduch přitom pojme více vodní páry než studený vzduch. Při nesprávném projektování a/nebo realizaci může dojít ke kondenzaci i na chladicích potrubích, což může mít za následek rozsáhlé škody způsobené korozí. Aby k tomu nedošlo, je třeba dodržet následující tři tipy:


    1. Znát podmínky

    Na chladicím potrubí, které vede chladnější médium, než je teplota okolního prostředí, se okolní vzduch ochlazuje. I přes pokles teploty však zůstává absolutní množství vodní páry ve vzduchu stejné. Při poklesu teploty je dříve nebo později dosažen bod, kdy je vzduch 100% nasycen vodní párou. Jedná se o tzv. teplotu rosného bodu. Pokud teplota v okolí chladicího potrubí dále klesá, část vodní páry, kterou již chladnější vzduch nemůže pojmout, zkapalní a vzniká kondenzát. Při pokojové teplotě 20 °C a relativní vlhkosti 50 % se například kondenzát vytváří už při povrchové teplotě 9,3 °C.


    2. Přesné určení teploty rosného bodu

    Pro zabránění poškození korozí musí být proto teplota rosného bodu přesně stanovena již ve fázi projektování tak, aby bylo možné zvolit správnou tloušťku izolační vrstvy, která zabrání poklesu teploty na povrchu izolace pod teplotu rosného bodu. K tomu jsou nezbytné tyto parametry:

    • teplota okolního prostředí,
    • předpokládaná relativní vlhkost vzduchu,
    • teplota chladicího média.

    Pro praxi jsou k dispozici tabulky směrnice VDI 2055, které pomohou na základě parametrů stanovit rosný bod a potřebnou tloušťku izolace pro následnou aplikaci.


    3. Zohlednění skutečných podmínek

    Zde je důležité pro teorii nezapomenout na praxi. Například v případě novostavby panují často zpočátku ještě zcela jiné teplotní a vlhkostní podmínky, než které se předpokládají v pozdějším provozu: konstrukce často není po montáži potrubí ještě zcela oddělena od vlivů prostředí, nanášením nátěrů apod. je vlhkost vzduchu vyšší. Stavební konstrukce obvykle potřebuje až dva roky pro dosažení normální vlhkosti vzduchu. Není-li izolace potrubí přizpůsobena reálným podmínkám, může dojít už během těchto dvou let k rozsáhlým škodám v důsledku kondenzace na potrubí nebo podpěrách potrubí pod izolací.

    Potřebujete pro svůj projekt technickou podporu?